Nikdo z lidí nevidí těm ostatním do hlavy, jak se říká. Nikdo nedokáže odhalit, jak ti druzí smýšlejí, a nikdo také nedokáže odhadnout, zda i někomu s tou nejlepší pověstí někdy nerupne v bedně. A proto je už dlouho naprosto běžné, že si lidé nemohou brát do letadla cokoliv, co je jenom napadne. Leccos by se tu totiž dalo použít jako zbraň nebo nástroj sloužící k destrukci takového stroje, a existuje i ledacos, co by tu mohlo představovat riziko i naprosto neúmyslně a nevědomky.
A když tak přijdeme na letiště, jsme obvykle na nejedné výstražné ceduli upozorňováni na to, co si nesmíme vzít do příručního a co dokonce ani do odbaveného zavazadla. A jak už nás (nevím, zda nově, nebo už delší dobu, protože jsem tomu nevěnoval pozornost až do doby, než jsem tam letos neměl při přehnaně dlouhém čekání co dělat) varují i na pražském letišti, máme se smířit s tím, že nám mohou být otevřena a zkontrolována všechna zavazadla, nejen ta příruční. Což se pochopitelně určitě dělo už i dříve, jen to upozornění na takovou možnost tu nepamatuji.
A tak zkrátka do letadla nesmí ledacos. Ani to, co kdekdo z nás snadno pochopí, ale ani mnohé z toho, co člověku v první chvíli nemusí ani dojít.
Je naprosto pochopitelné, že nejsou na palubě žádoucí ani chemikálie a jedy, ani hořlaviny, tlakové nádoby, permanentní magnety nebo podobné možné riziko představující záležitosti. Až by nám tu začala třeba kapat na hlavu nějaká kyselina, která by pak prožrala i díru do podlahy, bylo by možná zle, kdyby se tu někomu vysypal jed, mohli bychom z toho být všichni pěkně otrávení, kdyby tady někomu začalo něco hořet v příručním zavazadle nebo mu tu explodovala tlaková nádoba, mohlo by to vést ke katastrofě. No a magnety by se mohly třeba podepsat na fungování letadla jako takového.
A tak bychom měli nechat podobné věci doma. Protože by nám je při kontrole zabavili. A to ještě v tom nejlepším případě.